Po válce – Želeč u Žatce – Digitální archiv obce – Želeč u Žatce

Část: Úvodní kapitola

1945 — 1965

ARCHIV • ŽELEČ

Doba poválečná, 40-50 léta v Želči

Odsun němekého obyvatelstva, dosídlování, zakládání spolků, Zemědělských středisek, JZD ....

O situaci v Želči bezprostředně po skončení

druhé světové války, se v písemné podobě dochovalo jen velmi málo zpráv. Pokud pomineme osobní vzpomínky pamětníků, kterých je dnes již skutečně jen nepatrné množství, nezbývá než čerpat z archivních pramenů. Ty jsou však rovněž dosti kusé a často pouze útržkovité-kusé. Během druhé světové války zůstalo v Želči jen několik českých rodin, případně rodin ze smíšených manželství. Převážná většina obyvatel obce byla tehdy německé národnosti. Velmi stručný, avšak cenný popis tehdejších poměrů přináší Pamětní kniha české školy. do které pan Karel Nejedlý, který do Želče přišel již v květnu roku 1945.

Ve svých vzpomínkách uvádí: „…první tři noci jsem spal ve škole, čtyřmístné lavice jako za Marie Terezie… německé mundúry po vojácích… pak jsem spal na sále vedle jeviště. Němci mi tam dali postel… než vedení obce došlo, že by se mnou mohli něco dělat. Teprve pak jsem dostal bydlení. Tehdy tam byl ještě sedlák Oppl, který měl dva statky. V jednom byl p. Žižka a ve druhém bydleli Němci a já.“ Pan Karel Nejedlý se stal prvním dosídlencem v obci a byl jmenován ředitelem a správcem školy v Želči. Zpočátku stál v čele správní komise člověk, který sloužil v německé armádě, později se předsedou správní komise stal právě pan Karel Nejedlý.

Do obce postupně přicházeli noví osídlenci, převážně z oblasti Lounska – z Ročova, Úlovic a okolí. Větší usedlosti, které byly zkonfiskovány německým obyvatelům, byly přidělovány Čechům z Volyně, kteří bojovali v armádě generála Ludvíka Svobody. Mezi ně patřili například p. Štefl, p. Mencl, p. Hokeš, p. Cajtler, p. Valoušek se sestrami a další.

Odsun německého obyvatelstva ze Želče byl dokončen v roce 1946. Z obce bylo odsunuto celkem 396 osob. V Želči zůstali pouze jednotlivci německé národnosti žijící ve smíšeném manželství s Čechy, dále čeští starousedlíci a noví osídlenci. Lze říci, že z původního německého obyvatelstva v obci prakticky nikdo nezůstal. Do Želče se rovněž přistěhovaly čtyři maďarské rodiny, které byly přiděleny na zemědělské práce do místních hospodářství, například k rodinám Dyršmídových, Plachých či Hodačových. Přestože se obec postupně proměňovala a získávala novou tvář, některé pozůstatky po původním německém obyvatelstvu v Želči přetrvaly. Svědčí o tom například zápisy v rejstřících společenstev, kde byly nadále evidovány německé firmy a hospodářské subjekty.

← Předchozí část Další část →