Úvodem

Byl do podnět z dopisu Sylvie Kaprinay.

V letech 1946–1947 docházelo na základě dekretu prezidenta republiky č. 88/1945 Sb. k přesídlování maďarských rodin do českých zemí, především jako výpomoci v zemědělství. V roce 1947 byly do obce Želeč deportovány čtyři rodiny maďarské národnosti, které byly následně rozděleny do jednotlivých zemědělských hospodářství. V roce 2014 mě kontaktovala paní

Sylvia Kaprinay, která na základě rozhovorů se svou maminkou, Rozálií Azsóthovou, rozenou Katonovou, zjistila, že jako malé dítě přibližně rok žila „někde v Čechách“ — konkrétně právě v Želči. Její rodina byla tehdy deportována do českých zemí. Při naší korespondenci mi paní Kaprinay sdělila, že si její maminka pamatuje mou maminku a jejich společné dětské hry. Toto svědectví mi později potvrdila i má maminka, která si Rozálii vybavila jako„malou copatou holku“. Taková drobná, osobní vzpomínka nečekaně propojila rodinné příběhy na obou stranách a dodala historickým událostem konkrétní lidský rozměr. Kontakt s paní Sylvií Kaprinay udržuji dodnes a postupně shromažďuji další informace o událostech té doby. Požádal jsem proto její maminku, zda by se se mnou nemohla podělit o podrobnější vzpomínky. Po určité době jsem obdržel její písemné svědectví, sepsané paní Rozálií, tehdy ještě Katonovou, o které se chci s vámi podělit.