Panství Želeč – 1623–1948
Pokračování přehledu majitelů želečského panství a jejich rodů.
V roce 1596 zdědil část panství Bohuslav, syn Diviše Hrobčického. Dne 12. května 1623 však při konfiskacích přichází o své statky, mezi nimi také Líčkov a Želeč s tvrzí a mlýnem. V zápise se uvádí: „Tvrz z kamene vystavěná s krásnými prostrannými světnicemi v přízemí a prvním patře, ceněná na 500 kop míšenských grošů, potom mlýn pod Želčem v jednom složení, ze kterého muselo býti odváděno 14 měřic.“
Panství Líčkov bylo královskou korunou odhadnuto na 55 666 kop míšenských a hned následujícího dne – 13. května 1623 – prodáno za 50 656 kop a 14 grejcarů Hartvíku z Mitrovic. Hartvik Vratislav z Mitrovic pocházel ze staročeského vladyckého rodu. V letech 1611–1612 působil jako komorník císaře Rudolfa II. Neměl potomky, a proto veškerý majetek odkázal své ženě Anně Marii Žďárské ze Žďáru, která panství roku 1628 prodala plukovníku z Morwaldu.
V roce 1685 patří Želeč hraběti Ferdinandu de Wahl, patronu kostela sv. Mikuláše a zakladateli místní matriky. Po něm se ve zdrojích objevují příslušníci rodu Michnů z Vacínova.
Příjmení Michna pochází ze starého hraběcího rodu. Jejich předek Martin, soused budyňský, byl roku 1589 úředníkem na Budyni a 14. srpna 1598 obdržel příjmení „z Vacínova“ a erb s půl zajícem na modrém štítě. Později přechází panství opět do rukou Michnů a Bohuslav Seebald prodává statky na Želči roku 1730 Hynkovi Leopoldovi Neszlingerovi, rytíři ze Schelchengrábu.
V roce 1739 patří panství hraběti Olivieru z Walisu. Od roku 1747 je Želeč v držení svobodného pána Johanna Františka Zessnera ze Spitzenbergu. Potomci J. F. Zessnera mají rodinnou hrobku na hřbitově v Dobříčanech. Jejich erb je dodnes vyobrazen na budově požární zbrojnice v Želči.
Po smrti J. F. Zessnera 10. ledna 1772 dědí panství jeho syn Vincenz Zessner. Ten prodává Želeč roku 1808 za 280 000 zlatých Františku Schreitrovi ze Schwarzenfeldu.
Po smrti Františka Schreitera dne 25. března 1834 přechází majetek (od 23. dubna 1834) na Františka Korba, rytíře z Weidenheimu. Roku 1840 dědí Želeč jeho dcera Klára Dammová, rozená Korbová. Její manžel Jan Damm prodává dvůr roku 1871 knížeti Thurn-Taxis z Loučeně.
V letech 1871–1884 je Želeč v majetku knížete Huga Maxmiliána Thurn-Taxis (*3. 7. 1817 Praha – †28. 11. 1889 Loučeň). Od roku 1884 do roku 1921 je novým vlastníkem velkostatkář a chmelař Antonín Dreher.
V letech 1921–1948 patří statek velkostatkáři Vojtěchu Fuchsovi, který je posledním soukromým majitelem želečského panství.