Laciný pohřeb

Ševci, mistrovi N. v Želči u Žatce, zemřel jeden z členů rodiny. Po jeho pohřbu si důstojný pan administrátor farnosti vyžádal za svůj úkon 9 zlatých. Ševcovský mistr však odmítl tuto částku zaplatit, protože při pohřbu jiného svého příbuzného, který se konal před několika lety, zaplatil pouze 3 zlaté. Požadoval proto za tento poslední úkon pana správce farnosti účet vystavený podle štólové taxy ¹. Ten však, jak se vypráví, odmítl ševcovu přání vyhovět a vzkázal mu, že mu poplatek daruje, tedy že jej nemusí platit. Ševcovský mistr však měl také svou dávku hrdosti a nechal důstojnému pánovi odpovědět, že od něj nepotřebuje nic dostávat darem. A aby mu to dokázal, daroval mu na oplátku svou vlastní pohledávku za práci, kterou měl vůči správci farnosti za přišití podpatků na pár bot.

Tím byl spor urovnán a ševcovský mistr z celé záležitosti vyšel lacino.
¹⁾ Štólová taxa – úředně stanovený sazebník poplatků za církevní úkony, například za pohřeb, sňatek či křest.

Podle údajů v matrice lze za ševcovského mistra, kterého dobový článek označuje pouze jako „Schustermeister N. in Seltsch bei Saaz“, pravděpodobně považovat Františka Luderera ze Želče čp. 84.

Dne 21. března 1875 zemřela ve věku 56 let jeho manželka Elizabet Ludererová, rozená Málková z Měcholup. Pohřeb se konal 24. března 1875. Jako příčina úmrtí je v matrice uvedena chronická dna.

Časová souvislost je nápadná. Pohřeb Elizabet Ludererové se konal přibližně pět týdnů před zveřejněním článku „Wohlfeile Beerdigung“ v Saazer Hopfenzeitung und Lokal-Anzeiger dne 2. května 1875. Přestože novinová zpráva ševce jménem neuvádí, matrikový zápis představuje významnou indicii, že popisovaná příhoda se mohla týkat právě rodiny Františka Luderera.