Vražda Theresie Wenclakové
Záhadná smrt ženy u Jesenice a zatčení podezřelého Johanna Bernarda v hostinci v Želči na počátku roku 1874
Na sklonku roku 1873 vzbudil na Žatecku pozornost případ ženy nalezené s proříznutým hrdlem nedaleko Jesenice. První zprávy ještě připouštěly možnost sebevraždy, další však postupně přinesly totožnost oběti, okolnosti její poslední cesty i podezření na loupežnou vraždu. Pátrání nakonec přivedlo žatecké četnictvo do Želče, kde byl 5. ledna 1874 v hostinci zatčen Johann Bernard, dobovým tiskem označený jako „nechvalně známý cikán a gauner“.
Osudný den
Dne 29. prosince 1873 byla večer, asi čtvrt hodiny cesty od Jesenice směrem ke Strojeticím, nalezena v pravém příkopu státní silnice, v místě, kde odbočovaly cesty na Chotěšov a Bedlno, žena v bezvědomí. Zpočátku se nálezcům zdálo, že zmrzla. Teprve při převozu do Jesenice bylo zjištěno, že má proříznuté hrdlo.
Žena byla dopravena do Jesenice, kde ve stavu úplného bezvědomí kolem deváté hodiny večer zemřela. Proto nemohla vypovědět, co se jí stalo ani kdo ji napadl.
První novinové zprávy se ještě rozcházely v názoru, zda šlo o vraždu, nebo o sebevraždu. Podezření však vyvolávala skutečnost, že v okolí místa nálezu nebyl nalezen nůž ani jiný řezný nástroj, kterým by si mohla poranění způsobit sama.
Totožnost ženy
Pátrání četnictva brzy zjistilo totožnost zemřelé. Byla jí přibližně padesátiletá Theresia Wenclaková, manželka železničního dělníka Josefa Wenclaka z Veselé v okrese Mnichovo Hradiště.
V den své smrti navštívila nemocného manžela v nemocnici v Žatci. Odtud se chtěla vydat za svou dcerou, která sloužila v Jesenici. Manželovi při odchodu řekla, že jej 3. ledna znovu navštíví.
Podle Josefovy výpovědi měla při odchodu ze Žatce u sebe 40 krejcarů, obyčejný kapesní nožík a manželovu pracovní či služební knížku. Tyto věci se po její smrti nepodařilo nalézt. Právě jejich zmizení posílilo podezření, že motivem činu mohla být loupež.
Od sebevraždy k podezření na vraždu
Zprávy z prvních lednových dnů ukazují, jak se vyšetřování postupně vyvíjelo. Zatímco jedna z prvních zpráv ještě uváděla, že není objasněno, zda šlo o vraždu či sebevraždu, další již sebevraždu považovala za nepravděpodobnou a upozorňovala na chybějící věci.
Dne 10. ledna 1874 už vídeňská Gemeinde-Zeitung napsala, že dosud zjištěné okolnosti nedovolují s jistotou usuzovat na sebevraždu a že je třeba předpokládat, že Theresii Wenclakovou smrtelně zranil dosud neznámý pachatel, pravděpodobně s úmyslem ji oloupit.
Pozdější regionální zpráva již nesla jednoznačný závěr, že úřední vyšetřování vyloučilo sebevraždu a případ označilo za úkladnou vraždu.
Zatčení v Želči
Deutsche Volks-Zeitung jej ve zprávě datované v Jesenici 15. ledna označila slovy „der berüchtigte Zigeuner und Gauner Johann Bernard“, tedy doslova „nechvalně známý cikán a gauner Johann Bernard“. Dobový výraz „gauner“ je zde ponechán záměrně jako přesný překlad originálního novinového textu.
Případ v dobovém obrazu Žatecka
Zajímavou souvislost přinesl žatecký dopisovatel Nordböhmisches Volksblatt. Ve zprávě ze 6. ledna si stěžoval, že nejistota v kraji znepokojivě roste a že se množí krádeže, pokusy o vloupání i loupežná přepadení.
Přitom výslovně připomněl, že ještě neuplynuly ani tři měsíce od vraždy spáchané na veřejné silnici u Želče, a již byla poblíž Jesenice nalezena další žena s proříznutým hrdlem. Dobový tisk tak oba případy vnímal jako součást znepokojivé série násilných událostí v regionu.
Jak o případu psaly noviny
Jedna z prvních stručných zpráv uvedla, že asi čtvrt hodiny cesty od Jesenice byla v příkopu nalezena žena v bezvědomí. Nejprve se zdálo, že zmrzla, při převozu však bylo zjištěno, že má proříznuté hrdlo. Protože se u ní nenalezl nůž ani jiný řezný nástroj, vzbudila událost podezření na cizí zavinění.
Zpráva již uvedla jméno Theresie Wenclakové, jejího manžela Josefa, návštěvu nemocnice v Žatci i cestu za dcerou do Jesenice. Zmínila také 40 krejcarů, kapesní nožík a manželovu pracovní či služební knížku, které měla mít žena při odchodu ze Žatce u sebe.
Žatecký dopisovatel zařadil případ do širšího obrazu rostoucí kriminality v kraji. Připomněl i vraždu u Želče z října 1873 a napsal, že u Jesenice byla nalezena žena s proříznutým hrdlem; v té chvíli ještě nebylo podle jeho informací objasněno, zda šlo o vraždu, nebo sebevraždu.
Noviny podrobně popsaly identifikaci Theresie Wenclakové a uvedly, že se nepodařilo nalézt věci, které měla mít u sebe. Dosavadní okolnosti podle zprávy nedovolovaly s jistotou usuzovat na sebevraždu; za pravděpodobnější bylo považováno smrtelné napadení neznámým pachatelem s úmyslem ženu oloupit.
Pozdější zpráva uvedla, že úřední vyšetřování potvrdilo, že nešlo o sebevraždu, nýbrž o úkladnou vraždu. Za naléhavě podezřelého byl označen Johann Bernard, kterého žatecké četnictvo 5. ledna zatklo v hostinci v Želči a předalo c. k. krajskému soudu.
Zpráva datovaná v Jesenici 15. ledna označila Johanna Bernarda za „domnělého vraha“ a za „nechvalně známého cikána a gaunera“. Potvrdila, že byl žateckým četnictvem 5. ledna zatčen v hostinci v Želči a předán c. k. krajskému soudu.
Použité prameny
- Gemeinde-Zeitung, Vídeň, 6. ledna 1874.
- Prager Abendblatt, 7. ledna 1874, str. 3.
- Nordböhmisches Volksblatt, zpráva ze Žatce z 6. ledna 1874, otištěná 9. ledna 1874.
- Gemeinde-Zeitung, Vídeň, 10. ledna 1874.
- Nordböhmisches Volksblatt, 16. ledna 1874.
- Deutsche Volks-Zeitung, Praha, 23. ledna 1874, str. 6.
- Dobové zprávy uložené v digitální knihovně ANNO.