Počátky české školy v Želči

Jak v převážně německé obci vznikala česká škola a jaké konflikty to provázelo.

Až do roku 1921 byla v Želči pouze německá škola, kterou navštěvovaly jak děti české národnosti, tak německé. Pro orientaci: v roce 1921 žilo v obci 640 obyvatel, z toho pouze 89 obyvatel české národnosti, jedna rodina židovská a zbytek Němci. Ve školním roce 1920/1921 navštěvovalo německou školu 115 žáků.

Česká škola byla otevřena dříve v sousedních Měcholupech. Čeští obyvatelé Želče – Antonín Frühant, Antonín Moravec, Emil Řepík, Jan Jiroušek, Josef Křišťan, Josef Vavřínek a Josef Reigl – přihlásili své děti do této školy. To se stalo příležitostí k projevům německé nesnášenlivosti vůči Čechům. Často byla ze strany Němců podmínka přijetí do práce neprojevení češství.

O zřízení české školy v Želči usiloval v letech 1919 a 1920 tehdejší správce školy v Měcholupech Jan Wenig. Při zápisu se k návštěvě české školy přihlásily další děti – Josefa Kotka, Václava Mejtila, Josefa Dyršmída a Michala Kůglera. Celkem tak bylo k české škole přihlášeno 26 dětí.

Školní rada v Praze výnosem z 12. srpna 1919 nařídila okresní politické správě v Žatci, aby provedla šetření k zajištění učebny a bytu pro správce české školy na den 9. září 1920. Jako učebna i byt mělo sloužit neobývané křídlo bývalé zámecké budovy. Byla ustanovena komise ve složení: okresní komisař Dr. Novák, četnický nadporučík Richtr a zástupci českých rodičů Antonín Moravec a Jan Wenig.

Už předem se však ukázalo, že Němci v obci chystají protiopatření, aby české škole zabránili. Velmi podivně se zachoval velitel četnické stanice v Měcholupech, Němec Müller, který úřadům hlásil, že v Želči nepokoje nehrozí – přestože o nich věděl – a v den šetření „omylem“ nastoupil do vlaku opačným směrem.

Jakmile se komise blížila od sádeckého nádraží, byl dán signál píšťalou u mlátičky a veškeré práce na polích i v domácnostech byly ze strany Němců zastaveny. Dav se shromáždil na zámeckém nádvoří a hlasitě demonstroval proti zřízení české školy. V Pamětní knize české školy se uvádí, že při této demonstraci byly životy členů komise – zvláště zástupce českých rodičů Antonína Moravce – vážně ohroženy.

Když komise v prvním patře zámku začala vyměřovat místnosti, dav na povel „Shoďte je okny, klacky na ně!“ vyrazil k místnostem, kde komise pracovala. Vážnost situace dokresluje, že četnický nadporučík Richtr (Němec) byl nucen namířit revolver proti revoltujícím Němcům. Šetření muselo být přerušeno a komise odešla k dalšímu jednání.

Tím demonstrace neskončila. Početný dav, složený nejen z dospělých, ale i z německých dětí (vyučování v německé škole bylo na tento den přerušeno), se přesunul do dvora, kde obtěžoval a ohrožoval Antonína Moravce a hrozil mu utopením v rybníku. Moravec musel na několik dní obec opustit.

Aby nedošlo k dalšímu násilí, byla do Želče povolána četnická hlídka, která musela v obci zůstat celý týden. Tímto Němci dosáhli odložení zřízení české školy v Želči.

Jak celý incident dopadl? Bylo vyvoláno soudní řízení, v němž Němci museli zaplatit soudní výdaje, ale jiného zadostiučinění se želečským Čechům nedostalo. Velitel četnické stanice Müller byl „dán na odpočinek“.

Dne 23. února 1921 byl ministerstvem školství a národní osvěty jmenován správcem a řídícím učitelem české školy v Želči Hynek Bohdanecký, který však na toto místo nenastoupil. K otevření školy došlo až 1. září 1921, kdy byl správcem školy ustanoven Otakar Chlapec, narozený 26. května 1896 v Třtici u Nového Strašecí.