Želeč ve svědeckých výpovědích z let 1580–1587

Autentický pramen k nejstarším dějinám obce a jejích obyvatel

Následující kapitola přináší ukázku z knihy Kniha svědeckých výpovědí u městského soudu v Žatci z let 1580–1587, kterou z originálních pramenů zpracoval ředitel SOkA Louny PhDr. Bohumír Roedl. Se svolením autora je zde zveřejněno svědectví o sporu v Želči jako cenný autentický pramen k nejstarším dějinám této obce. Jde o jednu z nejstarších dochovaných písemných zmínek o Želči a jejích obyvatelích, zachycující konkrétní jména a příjmení v dobovém kontextu. Z genealogického hlediska je pozoruhodné, že se některá z nich objevují v místních matrikách i o několik století později — například příjmení Straka, doložené od konce 17. století a dále po celé 18. a 19. století.

Jan TURTAN ze vsi Želče:

Když jsme vozili trní a ten Florian Rakovnický byl se mnou a já chtěl, aby mi pomohl vozu mazati a on nechtěl. I potom já pravím Strakovi: Hospodáři, dals mi tam toho, aby mi pomáhal, a on nechce ani pomoci vozu namazati. Potom, když jedeme k vobědu k Řehořovi Strakovi, rozhněvám se na Floriana Rakovnického. Když jíme, tehdy pobídne Straka Floriána, aby s náma jedl, a Florián dí: Nechci hrachu jísti. A Straka dí: Nechceš-li hrachu jísti, jez hovna, potvorníče. Jáť dobře dělám a ty mi ještě ukrádáš, ubíráš; neb jest mu byl dva kordy odnes. A řekl mu; Jsi mi ještě dlužen do dvacíti kop. Odpověděl na to Florián, že jich nemá kde vzíti, než aby kůže nějaké ua to vzal. Potom se Florián zdvihne z lavice, běží ven z světnice. Pobral mu ten Florián dosti fleků, kopidl, lecjakejch věcí, nějaká železa jako škvorně zavírací, oncigle - proto se Straka švec na něj rozhněval: Jest tomu na sedmecitma let, válíval se u mne na tři nedělě a já se domníval, že to on kupuje.

Toto svědomí jest přijato v středu po neděli postní Reminiscere (22.února) léta Páně 1581

Řehoř Straka proti Floriánovi Bonušovi z Rakovníka vo dluh 20 kop.

Martin, někdy Pavla Srbka syn, rodič zdejší a ten čas v Želši:Sloužil jsem toho času u Jana Turtana v Želči. Byli jsme zde tejden a vozili jsme trní. A když jsme přišli k vobědu k Řehořovi Strakovi, on toho času ztratil dva kordy i domníval se na Floriána Bonuši, že by je on někam zandati měl. I řekl mu: Potvorníče, já tobě dobře činím a ty mne tu vokrádáš. A jsi mi do dvaceti kop dlužen, kdy mi je pak dáš ? A on odpověděl, ukazujíc mu na nějakého koželuha v Rakovníce, že by mu na něm ukázati chtěl, aby sobě od něho v těch penězích vzal nějaké kůže, doloživše toho: Co pak chceš na mně hlavu vzíti? A potý šel ten jistěj Florián z světnice. Více nevím.

Stalo se v středu post Transations Wenceslai (8.března 1581)