Až do roku 1921 byla v Želči pouze
německá škola, kterou navštěvovaly jak děti české národnosti, tak německé. Pro
orientaci: tak v r. 1921 žilo v obci 640 obyvatel, z toho bylo pouze 89 obyvatel
české národnosti, jedna rodina židovská a zbytek němců. Ve školním roce 1920/1921 navštěvovalo německou školu 115 !
žáků. V Měcholupech byla česká škola otevřena již v roce 119.
Želečští Češi : Antonín Frühant, Antonín Moravec, Emil Řepík, Jan Jiroušek,
Josef Křišťan, Josef Vavřínek a Josef Reigl přihlásili své děti do školy v
Měcholupech. To byla příležitost k projevům německé nesnášenlivosti k Čechům.
Jako první podmínka přijetí do práce ze strany Němců bylo neprojevení češství.
Děti ostatních Čechů nadále navštěvovaly německou školu a rodiče to odůvodňovali
vzdáleností školy, nedostatkem šatstva a obuvi pro své děti. O zřízení české
školy se staral již v roce 1919 a 1920 tehdejší správce školy v Měcholupech Jan
Wenig. Jan Wenig provedl zápis, při němž se k návštěvě české školy v Želči
přihlásily ještě děti Josefa Kotka, Václava Mejtila, Josefa Dyršmída a Michala
Kůglera. Celkem tedy k návštěvě české školy bylo 26 dětí. Školní
rada v Praze výnosem z 12. 8. 1919 nařídila okresní politické správě v Žatci
provést šetření k zajištění učebny a bytu pro správce české školy v Želči na
den 9. září 1920. Učebna a byt měl být zřízen v neobydleném křídle bývalé zámecké
budovy. Byla ustanovena komise skládající se z okresního komisaře Dr. Nováka,
četnického nadporučíka Richtra a ze zástupců českých rodičů Antonína Moravce a
Jana Weniga (spr. škol. v Měch.). Před tím, ale bylo zjištěno, že Němci
v chystají v Želči protiopatření k zabránění zřízení české školy.O všem
byla vyrozuměna okresní politická správa a přes to neučinila potřebná opatření.
V Pamětní knize české školy se uvádí „Velmi podivně zachoval se velitel
četnické stanice měcholupské Němec Müller, který jednak okresní politické správě
hlásil, že v Želči nedojde k nepokojům, jednak 9. září v den komisionelního
šetření, zvláštní nehodou na měcholupském nádraží si spletl vlaky a místo do
vlaku jedoucího k Sádku vsedl do vlaku jedoucího opačným směrem do Žatce.“Jakmile se blížila
komise od sádeckého nádraží byl dán signál píšťalou u mlátičky a všechna práce
na polích a v domácnostech byla ze strany Němců zastavena. Všichni se sešli na
zámeckém nádvoří a hlasitě demonstrovali proti zřízení české školy. V pamětní
knize české školy se uvádí:“….při níž životy členů komise, zvláště zástupce
českých rodičů A. Moravce vážně byly ohroženy. Když totiž komise v I.patře zámku
začala vyměřovati místnosti, dav na povel „Shoďte je okny, klacky na ně !“, se
dal k pochodu k místnostem, kde komise vyměřovala. Vážnost chvíle nejvíce
charakterizuje, že četnický nadporučík Richtr (Němec) byl nucen namířit revolver
proti revolujícím Němcům.“ Šetření bylo přerušeno a došlo k „vyjednávání“ u
obecního starosty. Dr, Novák si nedovedl sjednat autoritu a muselo být celé
jednání přerušeno. Tím, ale celá demonstrace Němců neskončila. Dost početný dav,
který se skládal nejen z dospělých, ale i z německých dětí (vyučování v něm.
škole bylo na tento den přerušeno), táhl do dvora, kde obtěžoval a ohrožoval
Antonína Moravce, kterého chtěli hodit do rybníka. Antonín Moravec pak musel na
několik dní opustit obec. Aby nedošlo k dalšímu násilí, tak byla do Želče
povolána četnická hlídka, která musela být v Želči celý týden. Tímto Němci
dosáhli odložení zřízení české školy v Želči.
A jak celý incident dopad ? Bylo vyvoláno
soudní řízení, kde Němci museli zaplatit za soudní výdaje, ale jiného
zadostiučiní se k želečským Čechům nedostalo. A co Müller ? Ten byl „dán na
odpočinek“. 23. února 1921 číslem 13362/21 byl Ministerstvem školství a
národní osvěty jmenován správcem a řídícím učitelem české školy v Želči pan
Hynek Bohdanecký, který ovšem na toto místo nenastoupil. K otevření školy
došlo až k 1.9.1921, kdy byl Ministerstvem školství správcem školy ustanoven
Otakar Chlapec, nar. 26.5.1896 v Třtici u N. Strašecí.
