pokračování 

"Svědecké prohlášení napíši pravdivě, tak jak jsem ho vyslechla od mé matky R. Kotkové (Häckl )[i].  

      Můj otec Bedřich Kotek pracoval na šachtě (kaolín) v Libořicích. V Železné byla taky šachta a chlapi společně (Češi, Němci), chodili po práci na pivo do hostince. V hostinci se scházeli i jiní lidé, ale ve válečné době v Sudetech měli na vrch Němci. Jistá Marie, byla Němka žijící v Železné a její manžel byl také Němec NSDAP vyšší š. Tato žena hostinec navštěvovala a udávala lidi. Mezi Němci byli i tací, že nesouhlasili s válkou a násilnostmi. Co se událo v hostinci při řeči se neví, ale právě manžel jisté Marie se postaral o zatčení a uvěznění mého otce. Z jakého důvodu, to ani matka nevěděla. Matka vyprávěla, že to byla velice zlá doba ze strany některých fanatických Němců. Dne 9.7. 1943 přijelo do našeho bydliště Libořice č. 74 Gestapo a bez jakéhokoliv vysvětlení odvezlo mého otce na Gestapo do Žatce. Poslední slova otce k matce byla, kdyby se něco stalo, já sám si život nevezmu. Jako by věděl, co se bude dít. Dne 31.7.1943 dostala matka telegram, že můj otec spáchal ve vězení sebevraždu oběšením. V Libořicích bydlela žena Německé národnosti, která pracovala v té věznici (bachařka) a znala se s matkou od mládí. Matka se od ní dozvěděla, že otec zemřel na následky krutého zacházení! Dál už se matka nepátrala, měla strach o mne. V den pohřbu pod dozorem Němců, chtěla matka ještě otce naposledy vidět (bývalo to zvykem). Němci přísně odmítli! Babička jim odpověděla, že oni otce zabili! Bylo jí řečeno, aby vážila slov jinak nebudou brát ohled na to, že má malou dceru. 

Stojím si za tvrzením, že můj otec Bedřich Kotek byl k smrti umlácen!

Ta jistá Marie, utekla po válce do Německa.

pokračování >>>